H.P.Lovecraft pribeh Farba z kozmu, tento pribeh bol nedávno aj nafilmovaný pod titulom, Color Out of Space. Čo sa stalo, že zrazu taký záujem o dielo H.P.Lovecrafta? Podľa mňa je súčasť tvz. Odhalenia alebo Disclosure, že vo vesmire sa nachádzajú aj iné bytosti a nebytosti.

To světlo mělo velmi zvláštní zabarvení, a když se Ammi s ostatními přihrnul k oknu, polekaně sebou trhl. Ten podivný odstín světla vycházejícího z odporného miazmatu nespatřil poprvé. Tu barvu znal už z dřívějška a bál se pomyslet, co přináší toto zlé znamení. Viděl právě takto zbarvenou křehkou bublinu v tom povětroni vloni v létě, zabarvily se tak ty bláznivé rostliny, které vyrašily zjara, a byl přesvědčen, že ta barva se mu dnes ráno mihla před očima, když zaletěl pohledem k zamřížovanému okénku té hrůzné místnosti v podkroví, kde se sběhly ty nepopsatelné věci.

Zmizela v zlomku okamžiku a pak pocítil, jak o něj zavadila ta lezavá, odporná mlha – načež se takto zabarvené něco vrhlo na chudáka Nahuma a zahubilo ho. Jeho přítel mu to přece řekl – mělo to stejnou barvu jako ta bublina a rostliny. A potom se na dvoře splašil kůň a odjel s bryčkou, uslyšel šplouchnutí – a teď z té studny se do temné noci rozlévala bledá, zlovolná záře, která měla shodný démonický barevný odstín. Ammimu slouží ke cti, že i v této vzrušené chvíli si lámal hlavu problémem, který byl vlastně čistě odborný.

H.P.Lovecraft pribeh Farba z vesmíru, color out ofspace
Divil se, že mlha, kterou zahlédl nakrátko v denním světle padajícím okénkem do místnosti, působí stejným optickým dojmem jako tyto noční výpary fosforeskující proti temnému pozadí pustého okolí. To nebylo v pořádku – bylo to proti přírodě – a vybavila se mu poslední slova jeho umírajícího přítele: “Přišla odněkud, kde všecko vypadá jinak než na Zemi… říkal to jeden z těch profesorů…”

Tři koně uvázaní ke kmínkům mrtvých stromů u cesty začali řičet a divoce dusali kopyty. Policista, který předtím seděl na kozlíku, zamířil ke dveřím, ale Ammi mu položil třesoucí se ruku na rameno. “Nechoďte ven,” pronesl chvějícím hlasem. “Je to tam horší, než vůbec tušíme. Nahum mi říkal, že ve studni se skrývá něco, co ze všeho vysaje život. Říkal, že to je něco, co vyrostlo z bubliny, kterou jsme našli v tom kameni, co vloni v červnu spadl z oblohy. Saje to a pálí, říkal Nahum, a je to jen barevný dým, jako to světlo, co vystupuje teď ze studny. Sotva je vidět a nevíte, co to vlastně je. Nahum si myslel, že vysává život ze všech živých tvorů a tím sílí a mohutní. Tento týden je viděl poprvé a prý to pochází z nějaké daleké hvězdy, odkud přišel ten meteor. To nám také říkali ti profesoři. Vypadá to a je to také něco naprosto jiného než cokoli, co známe na tomto božím světě. Přišlo to odkudsi z vesmírných dálav.”

Color Out of Space nicholas cage

Muži nerozhodně vyčkávali, zatímco záře venku sílila a zvenčí stále hlasitěji zaléhal zběsilý dupot kopyt a řičení koní. Prožívali opravdu děsivé chvíle v tomto starobylém a prokletém domě, kde vzadu v dřevníku uložili znetvořené pozůstatky těch dvou mrtvých z domu a obou utopenců ze studně, zatímco z bahnitého dna studny před domem stoupala ta zkázonosná svítící mlha. Ammi jednal impulzivně, když zadržel kočího, neboť v tu chvíli si nevzpomněl, že když se ho nahoře v podkrovním pokoji dotkla ta barevná mlha, nijak mu neublížila. Ale nakonec asi přece jen učinil dobře, když toho muže přemluvil, aby nevycházel. Nikdo nemůže vědět, co to venku obcházelo té noci, a třebaže ten mor z kosmu ještě doposud nižádnému člověku, který si uchoval jasnou mysl, neuškodil, nikdo neví, zda by se to nestalo nyní, při jeho posledním náporu, ježto záhy prokázal svou sílu a odhalil své záměry.
Color Out of Space nicholas cage

Měsíc prokmitával mezi mraky a rozptýlil temnotu svým bledým svitem. Jeden z detektivů stojící u okna pojednou překvapeně vyhekl. Muži na něho překvapeně pohlédli a pak také zamířili pohled na místo, které pozoroval. Slova byla zbytečná. Nyní se přesvědčili na vlastní oči, že zprávy kolující po venkově nejsou nepodložené. A proto také později si všichni přítomní slíbili, že o těchto podivných dnech zachovají v Arkhamu mlčení. Je třeba zdůraznit, že v této chvílí vládlo úplné bezvětří. Zanedlouho se zvedl vítr, ale nyní ještě byl naprostý klid v ovzduší. Na keřících rybízu se nepohnul ani jediný suchý, šedý lístek. Také třásně zdobící střechu kočáru visely nehnutě. Ale přesto se v tomto mrtvém, zlověstném tichu pohybovaly holé vrškové větve všech stromů na dvoře. Trhavými, škubavými pohyby jako při epileptickém záchvatu křečovitě chňapaly po mracích postříbřených měsícem, bezmocně se kroutily a vzpínaly v povětří, jako kdyby je popoháněly nějaké povely předávané nehmotným spojením od té hrůzy v podzemí, pod černým kořáním, která se tam svíjí a zápasí, aby se prodrala ven.

Všichni muži se dívali se zatajeným dechem, ale po chvíli se měsíc schoval za mraky a kontury pohybujících se větví se rozplizly. Ale téměř současně se všem přítomným vydral z hrdla přidušený výkřik. Neboť hrůza nepominula, obrysy stromů ve tmě byly sice nezřetelné, ale v korunách slabě blikalo tisíce světýlek. Byly na konci každé větvičky, podobaly se Eliášovu ohni světélkujícímu na stěžních či ohnivým jazykům, které o letnicích spočinuly na apoštolech. Bylo to obrovské seskupení nepřirozených světýlek, jako když nepřehledný roj masožravých světlušek tančí ďábelskou sarabandu nad proklatou bažinou; mělo nepojmenovatelnou barvu, kterou Ammi tak dobře znal a které se obával. Mezitím světélkující mlha vystupující ze studně vydávala stále jasnější záři a hlouček mužů tísnící se u okna zachvátil strach, podvědomá úzkost z věcí příštích, neboť tento úkaz si nedovedli vysvětlit. Ta záře se už nevznášela nad studní, ale z ní tryskala a zdálo se, že ten beztvárný proud nepopsatelně zbarvené mlhoviny stoupá až k obloze.
Color-Out-of-Space

Veterinář se zachvěl a šel k předním dveřím, aby zastrčil těžkou závoru. Ammi se také třásl jako osika a strach mu ochromil jazyk, takže mohl jen chvějícím se ukazováčkem upozornit, že koruny stromů jsou zaplaveny jasem. Dusot kopyt a řičení koní neustávaly, ale žádný z těch mužů, kteří byli v tomto starém domě, by se neodvážil vystrčit nos ven, ani kdyby mu za to nabídli bůhvíjakou odměnu. Koruny stromů planuly v zátopě světla a pohybující se větve se vzpínaly, jako by se chtěly narovnat do vertikály. Dřevěné vahadlo studny také zářilo a vzápětí jeden policista mlčky ukázal na dřevěné kůlny, chlévy a úly, které stály u kamenné zdi na západní straně dvora. Linula se z nich slabá záře, ale povozy, v nichž návštěvníci přijeli, vypadaly zatím normálně. Potom zaslechli nějaký lomoz a klapot kopyt, a když Ammi zhasil lampu, aby lépe viděli na cestu, pochopili, že zdivočelé spřežení přelomilo kmínek, k němuž je přivázali, a uteklo s kočárem.

Tento otřes pomohl několika mužům rozvázat jazyky. “Napadá to všechny organické látky v okolí,” zamumlal soudní lékař. Nikdo mu neodpověděl, ale muž, který se spustil do studně pronesl domněnku, že když zarazil to bidlo do rozbahněného dna, vyrušil z klidu cosi nehmatatelného. “To bylo strašné,” dodal. ‘To bláto bylo bezedné. Čvachtalo a bublalo a nějak jsem cítil, že tam dole cosi číhá.” Ammiho kůň stále ještě mlátil kopyty a hlasitě řičel, takže třaslavý hlas svého pána skoro přehlušil.

“Pochází to z toho kamene – tam dole se to rozrostlo uchvátilo všechno živoucí vysálo jim tělo i duši Thada a Merwina, Zenase a Nabby, nakonec i Nahuma, všichni pili tu vodu, přemohlo je to pochází to z hlubin vesmíru, kde se má všechno jinak než tady u nás teď se to vrací domů”

Letné dovolenky Egypt Marsa Matrouh 2025

Letné dovolenky Egypt Invia Marsa Matrouh 2025

Do not believe *anything* until the Kremlin denies it™